Začátky Barrichellovy kariéry

Před tím než se Barrichello přesunul k závodění do Evropy, stal se v Brazílii pětinásobným mistrem země na motokárách. Po přesunu na starý kontitent začal závodit v sérii Formula Opel Lotus Euroseries a ihned ji ovládl. V následující sezóně se přesunul do britské Formule 3 a i zde se radoval z titulu, když porazil např. Davida Coultharda.

Barrichellův talent byl nesporný, už v devatenácti letech se málem stal hlavním jezdcem Formule 1. Místo toho však ještě rok počkal a absolvoval sérii International Formula 3000, v níž skončil třetí. Poté již jeho přesunu do F1 nic nebránilo.

Dlouhých 19 let ve Formuli 1

Rubensova impozantní kariéra ve Formuli 1 začala v roce 1993 v jeho dvaceti letech u Jordanu a skončila o osmnáct let později u Williamsu. Nejúspěšnější období prožil u italské stáje Ferrari, s níž se stal dvojnásobným vicemistrem světa a pětinásobným mistrem světa v poháru konstruktérů.

Jordan (1993 – 1996)

Barrichello od začátku dokazoval svůj talent, když pravidelně předjížděl své zkušenější týmové kolegy. Jordan však neměl příliš spolehlivé vozy, a tak polovinu závodů ani nedokončil. V první sezóně se mu podařilo bodovat pouze jednou, když dojel na pátém místě v Japonsku.

Druhá sezóna byla úplně o něčem jiném. Začal ji čtvrtým místem v rodné Brazílii a následně se poprvé podíval na stupně vítězů (3. místo ve VC Pacifiku). Poté však přišla nešťastná VC San Marina. Během pátečního tréninku měl Barrichello nehodu, při níž upadl do bezvědomí a jazyk mu zablokoval dýchací cesty. Jen díky pohotové reakci přítomných zdravotníků vyvázl z nehody živý. Brazilcova nehoda jakoby předznamenala neštěstí, které následovalo – během sobotní kvalifikace zahynul Roland Ratzenberger a v neděli v hlavním závodě také Ayrton Senna. Smrt slavného krajana s Barrichellem velmi otřásla.

Skvěle rozjetou sezónu nakonec dokončil na šestém místě s velkým náskokem na stájového kolegu Eddieho Irvina. Toho porazil i v roce 1995, přestože dokončil pouze 8 závodů ze 17, což nestačilo na lepší než jedenácté místo. Se stájí Jordan se Barrichello rozloučil osmým místem v sezóně 1996. Následně podepsal smlouvu s nově vzniklou stájí Stewart Grand Prix.

Stewart (1997 – 1999)

Přestupem ke Stewartu si Barrichello příliš nepomohl. Minimálně co se týče kvality a spolehlivosti vozu. V první sezóně u britského týmu dokončil pouze 3 závody ze 17! Díky druhému místu z Monaka skončil v celkovém pořadí šampionátu na třináctém místě.

Následující sezóna probíhala stejně. Barrichello dokončil pouhých 5 závodů a dvakrát bodoval, což znamenalo konečné dvanácté místo. Že je chyba především v autě, a ne v Barrichellovi, potvrdily i výsledky všech jeho stájových kolegů během prvních dvou let u Stewartu. Ani jednomu z nich se totiž v žádném závodě nepodařilo bodovat.

Situace se změnila až v roce 1999, který byl pro Stewart mnohem lepší. Barrichello pravidelně bodoval a třikrát se umístil na pódium, což znamenalo konečné sedmé místo! V průběhu sezóny si ho dokonce vyhlédl šéf stáje Ferrari Jean Todt a podepsal s ním smlouvu pro nadcházející ročník.

Úspěchy s Ferrari (2000 – 2005)

Jediné, co Barrichellovu angažmá u Ferrari chybělo, byl titul světového šampióna. A přestože v letech 2002 a 2004 skončil jako vicemistr, titul mu byl na míle vzdálen. Suverénním králem okruhů byl v té době jeho stájový kolega a celkově sedminásobný mistr světa Michael Schumacher. I tak jsou ale dvě druhá a jedno třetí místo během šesti let velkým úspěchem. Zapomínat rovněž nemůžeme ani na pět titulů v poháru konstruktérů.

_{Barrichello s Michaelem Schumacherem na stupních vítězů po VC Rakouska v roce 2002 (zdroj: thetimes.co.uk)}

Opticky nejblíže titulu byl Barrichello v sezóně 2004, v níž ztratil na vítězného „Schumiho“ 34 bodů. Nejvíce vítězství v jedné sezóně se mu podařilo nasbírat v roce 2002, kdy zvítězil celkem čtyřikrát. Poslední kapitolu u Ferrari napsal v sezóně 2005, v níž italská stáj ztratila nadvládu kvůli změně pravidel o pneumatikách. Barrichello v sezóně zaznamenal pouze čtyři pódiová umístění a umístil se až na osmém místě. 

Honda (2006 – 2008)

Angažmá u Hondy nezačalo špatně. Barrichello v prvním roce sice nevyjel pódium, ale dokázal pravidelně bodovat a umístil se na sedmém místě, jednu pozici za týmovým kolegou Jensonem Buttonem. Následující sezónu by však Rubens určitě rád ze svého kariérního portfolia vymazal. Rok 2007 je totiž jediným, v němž se mu nepodařilo získat ani jeden bod. Honda byla velmi pomalá a nejlepší umístění, které zaznamenal, bylo deváté místo na okruhu Silverstone. Bez bodu skončil až na dvacátém místě.

Sledujte závody Formule 1 živě

V roce 2008 došlo ke zlepšení. Na Silverstone se mu dokonce podařilo vybojovat třetí místo. Byl to však pouze jeden z mála světlých okamžiků. Konečné čtrnácté místo také není nic, s čím by se na potkání chlubil.

Šok s Brawnem (2009)

Po oznámení Hondy o konci působení v F1 se šéf týmu Ross Brawn rozhodl tým odkoupit, přejmenovat ho na Brawn a Buttona s Barrichellem si ponechat. Ihned v úvodním závodě sezóny získali Button s Barrichellem double, což se novému týmu povedlo poprvé od sezóny 1954. Buttonova dominance pokračovala i nadále. Z úvodních sedmi závodů jich šest vyhrál a Barrichello dojel třikrát druhý.

Vozy Brawn těžily především z konstrukce dvojitého difuzoru, díky kterému byly rychlejší než ostatní. Jejich dominance skončila v momentě, kdy ostatní týmy zavedly vlastní překonfigurované difuzory. To už však měl Button takový náskok, že ho do konce sezóny nepustil. V devětadvaceti letech se tak stal překvapivým mistrem světa. Barrichello skončil v šampionátu třetí, a aby toho nebylo málo, tak společně opanovali i pohár konstruktérů.

_{Barrichello při oslavách s Jensonem Buttonem (zdroj: spiegel.de)}

Poslední dvě sezóny v F1 u Williamsu (2010 – 2011)

Své poslední dvě sezóny se rozhodl spojit se stájí Williams. Když mu přistála na stole nabídka od McLarenu, prokázal svou loajálnost, protože nechtěl porušit svůj závazek vůči Williamsu. Díky pokračování se z Barrichella stal první závodník v historii F1, který pokořil hranici 300 Velkých cen, do kterých nastoupil.

V roce 2010 si Barrichello vedl o poznání lépe než jeho stájový kolega, nováček Nico Hülkenberg, a po konci ročníku mohl být s desátým místem spokojen. Ve své poslední sezóně dokázal bodovat pouze dvakrát a s Formulí 1 se rozloučil posledním závodem ve své Brazílii, kde dojel na čtrnáctém místě, jedno místo před svým bývalým stájovým kolegou Michaelem Schumacherem.

Závodění po Formuli 1

Barrichello závodění miluje. Po konci ve Formuli 1 si vyzkoušel prestižní sérii IndyCar, ve které získal ocenění pro nováčka roku. Od sezóny 2013 jezdí pravidelně v brazilské sérii závodů Stock Car Brasil, v níž se mu podařilo v roce 2014 vybojovat titul. O dva roky později obsadil druhé místo. Každý rok patří mezi nejlepší jezdce. Kromě výše zmíněné série Stock Car Brasil se rád zúčastňuje i jiných závodů, např. známé čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans.

Osobní život

Barrichello má zajímavý původ. Rodina jeho otce totiž pochází z italského Toskánska, zatímco matčina rodina je portugalského původu. Jeho otec i dědeček z otcovy strany se také jmenují Rubens, takže malý Rubens byl znám pod přezdívkou „Rubinho“, což v portugalštině znamená malý Rubens. V současnosti žije v Sao Paulu. Jeho syn Eduardo, kterého má s bývalou ženou Silvanou Giaffone, se také věnuje závodění.

Rubens Barrichello na sociálních sítích

Pokud máte zájem sledovat střípky z Barrichellova osobního života, sledujte jeho sociální sítě, na kterých je aktivní.

• Instagram Rubense Barrichella
• Facebook Rubense Barrichella
• Twitter Rubense Barrichella

Nenechte si ujít profily dalších jezdců Formule 1: