Když si Barbora Krejčíková po vítězném finále na Turnaji mistryň stoupla k mikrofonu a začala svou děkovnou řeč, očekávalo se, že nepůjde o nic výjimečného. Kromě poděkování své tenisové parťačce Kateřině Siniakové a svému týmu se však Krejčíková rozpovídala i o české historii. Byl totiž 17.listopad, tak specifický den pro náš národ.

Finálová jízda

Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou předvedly ve finále Turnaje mistryň skvělý výkon a svým soupeřkám nedaly žádnou šanci. Ve finálovém klání ani jednou neprohrávaly a za osmdesát minut mohly slavit titul po vítězství 6:3 a 6:4. K oslavným ceremoniálům pak patří samozřejmě také proslovy vítězek. Zatímco Siniaková ve své řeči poděkovala organizátorům a divákům turnaje, za vytvoření krásné atmosféry, Krejčíková se pustila do hlubšího tématu.

Lekce z české historie

Zdálo se, že děkovná řeč Krejčíkové je u svého konce, když česká tenistka pronesla: ,,Ještě bych vám něco ráda řekla.“ Následovala krátká a emotivní řeč o oslavách 17. listopadu a o tom, jak je pro Českou republiku toto datum speciální. Další rozměr tomu dodával fakt, že za zády Krejčíkové stála Martina Navrátilové, po které se trofej pro vítězky čtyřhry na Turnaji mistryň jmenuje. Právě ona musela kvůli tehdejšímu režimu v roce 1975 emigrovat do USA. Vzpomínky na toto období a emotivní řeč české tenistky dojaly Martinu Navrátilovou natolik, že se neubránila slzám.

Zájem ze světa

Vzhledem k tomu, že Krejčíková pronesla svůj projev v angličtině, na tiskové konferenci po skončení ceremoniálu padaly od zahraničních reportérů otázky i na téma sametové revoluce, což je ve sportovních kruzích skutečně raritní.